Neboj se být svůj..

16. října 2016 v 0:08 | Jarka |  články týdne
Mnoho žen když se vdaly přestly být sami sebou, né že by je k tomu někdo nutil. Zamilovaly se do svého manžela a začaly dělat co si přál, co bylo nutné. Měly jsme v sobě zakodované, že v první řadě je uklidit, uvařit, vyprat, jít do práce, a když se narodily děti tak 100% starost o ně.
Sem tam nějaké kino, divadlo, rodinná oslava, jednou ročně dovolená, ale pořád je to žena která se stará, aby to všechno šlo dobře.
Přitom jako by zapomněla na sebe, na svoje sny, přání touhy, vždy to jsou ostatní.
Po čase děti odejdou z domu, s manželem si najednou nemáte skoro co říci a zjistíte, že jste nežila vůbec svůj život, ale těch druhých.
Jak se to naučit, jak uchopit opět opratě do svých rukou.......
Mě to už stálo mnoho času začít vnímat samu sebe, jako člověka, osobnost, překonat svůj strach být sama sebou, být svá....
Neuměla jsem se bránit lidem kteří mě ovládali, zacházeli semnou špatně, výsledek bylo zhroucení a dlouhodobé léčení, kde mě mnoho bezva lidí učilo jak se mít ráda....a nebála se být svá.....je to ale běh na dlouhou trať " jsem nesmělá, ale léčím se "Mrkající
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarmila* Jarmila* | E-mail | Web | 16. října 2016 v 1:31 | Reagovat

Jaruš, pěkně jsi to sepsala. :-)
Držím ti palce, abys byla svá. Cestu jsi už našla, tak se jí drž! :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. října 2016 v 7:51 | Reagovat

Sleduju, že rosteš a mohutní tvé sebevědomí. I radost z tvého nově nabývaného života. Toto znám - partnerská krize mi ukázala, jak žít TAKY

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. října 2016 v 7:52 | Reagovat

[2]: Ach jo, pokračování.... PRO SEBE, aby byla doma spokojenost. Přeji ti další úspěchy, hned je tvůj blog veselejší a tento článek jsem už očekávala. Ať se ti dál daří a přeji ti pěkné dny, měsíce a roky :-)

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 16. října 2016 v 9:02 | Reagovat

Jaruško, je prima, že jsi na to přišla. Máš pravdu, byly jsme tak vychované. Jsem ráda, že už je Ti lépe. A že žiješ a ne jen přežíváš. :-)

5 Hanka Hanka | 16. října 2016 v 16:57 | Reagovat

Já si tedy nemyslím, že to je JEN o výchově. Je to o osobnosti, která se vždy projeví, dříve nebo později. Možná "špatný" vzor ve vlastní rodině, kdy žena měla poslouchat svého muže a být stále k dispozici. Možná taková byla matka nebo někdo, prostě náš vzor. Takhle je to špatně. Neříkám neprat, neuklízet, nechodit do práce. Takhle žije každý "normální" člověk, to si myslím já. Normální myslím žádný ulejvák, co se ani nehrne do práce a je na podpoře. A že dneska takových je! Proto bych ani neřekla, že chyba, ta partnerská je v tom, že se dívka vdává tak mladá. Podle mne je to zbytečné a dnešní svět to potvrzuje. Znám pár žen, které se vdaly kolem 20 a nestaly se podřízené muži. Pokud žena není na muži ekonomicky závislá, je vyhráno. Ale to zase záleží na ní, jak je schopná, jestli si zbuduje "kariéru", ale tohle slovo je dnes zprofanované. Někdy je to pohodlnější, budu doma a muž bude vydělávat. Ale tohle se nevyplácí. Jde o to, postavit se na vlastní nohy a pak jsem ve vztahu rovný s rovným. Krize, ta přijde vždycky a kdo říká, že ne, nevěřím mu. Záleží na jedinci, proto říkám, důležitá je osobnost. Proto říkám, přát, abys byla jiná, ti mohu. Ale záleží JEN na tobě. [:tired:]  :D

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. října 2016 v 18:22 | Reagovat

Držím pěsti, ať se tvoje dušička vyléčí a je zase plná sil :-).

7 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 16. října 2016 v 22:43 | Reagovat

Krásně napsané.Začátek je těžký, ale držím palečky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.