Únor 2015

Lék na všechnu bolest

15. února 2015 v 21:42 | Jarka |  články týdne
Lék na všechnu bolest, mnoho lidí si řeknou že je to především rodina, láska, ale co když to nefunguje.....Nerozhodný
Když mi bylo 8 let , moji rodiče se rozvedli, přišla jsem o rodinu, o svého milovaného tatínka, který si semnou povídal, brával mě na kolena, mazlil se semnou, když jsem si rozbila kolínko nejenom ošetřil , ale přidal i milé slovíčko.
Nikdy si nepamatuji, že by mě moje maminka objala, dala pusu, utěšila, nikdy jsem se jí nemohla svěřit, chodilo k nám hodně návštěv a těm se maminka věnovala o to více.
Jen její maminka, moje babička mi byla oporou, bohužel v mých 14 letech zemřela na rakovinu.
Po rozvodu se maminka do roka znovu vdala, její nový muž u nás bydlel už dříve, v té době skončilo moje bezstarostné dětství a začala jak já říkám doba temna.
Musela jsem doma těžce pracovat a žádné pěkné slovíčko za to nebylo ani od maminky tak od otčíma.....
I přes zlobu a intriky otčíma a matky jsem se vyučila, chodila jsem na různé brigády abych si mohla koupit něco pěkného na sebe a vyrovnat se trochu vrstevníkům, spolužákům...
V 18 letech mě moje matka s otčímem vyhodili z domova, protože jsem se zamilovala do mého současného manžela, nešli mi na svatbu, tam byl jen můj tatínek, který mě nikdy nezklamal a byl vždy při mě když jsem ho potřebovala.
Bohužel mi také zemřel v 57 letech na rakovinu, mě bylo jen 31 let.
V současné době si z maminkou telefonujeme, je to přece jenom matka, i když to bylo jak to bylo, zrovna dneska slaví 75 narozeniny, s otčímem už nikdy ani nechci promluvit, ubližoval mi celá léta i když jsem byla už vdaná, je to zlý a podlý člověk.
Lékem na tuto bolest byly moje děti , v té době i můj manžel. Od malička jsem se jim věnovala jak jsem nejvíc mohla a hlavně jsem nezapomínala se s nima mazlit, pochválit, pohladit, nikdy jsem nechtěla dopustit aby se v rodině cítily špatně, osamoceně...
Dneska mám také dvě vnučky, jsou to moje lásky, zlatíčka, mám jich plné srdíčko, léčí moji nemocnou dušičku.
Dneska přijela starší vnučka Hanička od babičky z Kladna, a říká mi, že něco pro mě s Terezkou - druhou vnučkou něco mají .
Vzala Terinku na ruku a podávali mi obálku , bylo tam vlastoručně vyrobené přáníčko s básničkou k Valentýnu, měla jsem slzy v očích.Usmívající se

Máme Tě rádi !
Pro naší milou babičku, píšeme krátkou básničku,
o tom jak drželas naší malou ručičku,
a tisíckrát povzbudila naší dušičku,
kytičku ti dnes předáváme,
za to ti přání a pusinku posíláme...

..tvoje Hanička a Terezka

toto je opravdu ten pravý lék na všechnu bolest světa...Usmívající se

Dětský bál

1. února 2015 v 21:04 | Jarka |  Akce
U nás v obci se toho moc neděje, jen občas a tak v sobotu odpoledne byl dětský bál.
Hrála hezká muzika, dvě mladá děvčata připravila pro děti program, různé hry a tanečky.
Naše rodinka tam byla taky hojně zastoupena od naší malé modelky Terezky, tak starší Hanička.
I obě švagrové s vnoučátky , dětičky se moc dobře bavily...Usmívající se
Chcete vidět jak se tančilo....Usmívající se


bylo to krásné odpoledne.....