Říjen 2014

Platonická láska

3. října 2014 v 20:40 | Jarka |  články týdne
Dneska jsem četla několik článků na téma "Platonická láska" proto mě to ispirovalo napsat tento článek.
Skoro každý se s tím někdy setkal, tak i já a dokonce dvakrát.
Když jsem chodila poslední dva roky do základní školy měla jsem za třídního mladého pana učitele v té době mu bylo 31 let.
Byl takový zvláštní, jak ze starého filmu, byl svobodný, žil se svojí maminkou, která se o něj starala, byl docela stydlivý když na něj mluvily děvčata tak se červenal.
A přesto byl ke mě vstřícný a příjemný, ne že by mi slevoval v učení nebo hodnocení, nikdy si ani nic nedovolil , žádnou intimnost.
Rád si semnou povídal, půjčoval mi zajímavé knihy, jeho koníček bylo focení a tak mě učil i fotografovat. Bylo mezi námi přátelství, možná i platonická láska. Využívali toho i moji spolužáci a pokud bylo potřeba něco vyřídit s panem učitelem, vyžehlit nějaký průšvih vyslali vždy mě.
Velice ráda na něj vzpomínám a je stále kousek jeho v mém srdíčku a pokud vím i on na mě vzponíná, protože přijde vždy na naše školní srazy a vždy si sedne ke mě a rád si semnou povídá, je to už sice 40 roků, ale vzpomínka zůstává.
Podruhé to bylo o málo později. V den svých 16 narozenin jsem šla poprvé do tanečních, doprovázela mě švagrové maminka a byla tam také její kolegyně z práce se synem a jeho kamarádem. Ten mě pozval na parket jako první a představil se mi " já jsem nějaký Jarda" a já mu odpověděla " no a já jsem zase Jarka" ještě ten večer o přestávku zmizel a když se vrátil přinesl mi krásnou kytici k narozkám.
Od té doby jsme spolu tancovali každé taneční hodiny a vždy mě doprovázel společně s maminkou švagrové, ta semnou prošla celé taneční.
Když jsme měli po věnečku šel mě Jaroslav opět doprovodit, pří loučení mi smutně řekl " tak snad se někdy uvidíme", já jsem sice přímo v Lounech nebydlela , tam jsem přespávala po tanečních u své gardedámy, ale chodila jsem tam na praxi do klenotnictví.
A tak jak čas utíkal chodil Jaroslav za mnou a my ho s kamárádkou přes poledne doprovázeli do práce, nikdy si však nedovolil ani mě políbit.
Já jsem se však během prázdnin do třetího ročníku odstěhovala náhle jinam a už jsme se neviděli.
Po několila letech to už jsem měla manžela a obě dcery jsme šli po Lounech, najednou ke mě přiběhla Jaroslavova maminka chytila mě za ruku a hořekovala kam jsem se ztratila, že se do mě Jaroslav zamiloval, že mě stále hledá od té doby že si nenašel ani žádnou jinou dívku.
To bylo jak z červené knihovny, moc mě to ale překvapilo, nikdy mi ani nenaznačil jak na tom je.

Na oba tyto muže vzpomínám ráda, byla jsem však mladá, nezkušená, chtěla jsem toho v životě hodně dokázat..Usmívající se
Nakonec přikládám další novou kresbičku

od každého něco

3. října 2014 v 14:51 | Jarka
Ahojky , nejdříve jsem Vám chtěla poděkovat za tak velkou podporu, je fajn vědět že mám tolik kamarádek, co mi poradí, když si nevím rady.
Ještě jsem Vám neukázala krásné kytičky které jsem dostala udělaly mi moc radostiUsmívající se

krásná kala...Usmívající se

a...

tahle krásná orchidea.
Taky Vám musím ukázat jak roste naše malá Terezka už jsou jí dva měsíce, je to maličký lumpík pořád se moc směje a brebentí..Smějící se
jeden úsměv a ještě Vám něco povím.....

taky Vám přidám ještě jednu povedenou fotečku naší Miunky, probudily jsme jí, když spala v pelíšku..Mrkající

jo a taky, když moji šnečci obědvají....Úžasný


nebo mazlíčka Žofinku....Líbající


Jak dál.........

1. října 2014 v 0:37 | Jarka
Už před časem jsem Vám psala že jsem dlouhodobě onemocněla, peru se se svou nemocí jak můžu, ale stále se to nelepší, spíš hůře.
Důsledkem toho je, že jsem přišla o práci, po vyčerpání nemocenské, jsem skončila na pracovním úřadě a v současné době jsem naprosto bez prostředků, vydaná na milost svého manžela. Říkat si o každou korunu je strašně ponižující, ale bohužel nemohu skoro mezi lidi a taky nejsem schopná vzít jakoukoliv práci.
Před rokem jsem si žádala o invalidní důchod, který jsem nedostala, argumenty posudkové lékařky / asi 80leté/ "když můzu dělat ve svém věku já můžete i vy " a nebo " když nemůžete pracovat s lidmi jděte dělat se zvířaty, třeba do kravína.
Měla jsem lékařku která mě sama řekla, že bych měla nárok na důchod, léčila mi rok, poslala do sanatoria,dala léky, chodím na terapie k psycholožce a nakonec mi napsala do zprávy, že jde o účelové marodění k získání invalidního důchodu. Když jsem se jí na to zeptala co to má znamenat, že mi to sama navrhla, tak mi řekla, že na Kladně je několik soukromých doktorů ať si jdu jinam a zabouchla dveře. Myslela jsem, že v tu chvilku umřu, léčila jsem se rok po šílené šikaně v práci, kterou jsem už psychycky nevydržela a teď tohle další podraz jak jsem měla věřit dál lidem, byla na mě milá, vše mi vysvětlovala a pak mi vrazí kudlu do zad /obrazně/.
A protože jsem se potřebovala dál léčit, našla jsem si na doporučení mé psycholožky novou paní doktorku, a taky jsem začla dojíždět ještě k jedné paní psycholožce, je to velká kapacita v oboru a také soudní znakyně, vypracovala mi nyní novou zprávu znovu pro komisi na ČSSZ.
V pondělí jsem si vyzvedla ještě zprávu od té nové paní doktorky.
Zašla jsem po dohodě na důchodové podat novou žádost a odevzdat zprávy od obou lékařek.
Úřednice byla vstřícná vše semnou připravila, bylo to těžké, bylo mi moc špatně, potom ještě řekla abych počkala na chodbě, mezitím tam vešla posudková lékařka a za chvilku mě zavolaly, a bylo to tu zase, arogantně mi podala zprávu od paní doktorky - psycholožky / té kapacity / a řekla abych si jí vzala zpět že jí od této doktorky nechce ať si sezenu někoho jiného, já jsem
namítala že se u ní léčím už delší dobu, dělala jsem s ní testy a pod. Ona jen řekla, tak dobře nechte tady tu zprávu, ale já jí nebudu brát v potaz, nebudu Váš stav podle ní hodnotit.
Nechápu to , jsem jak rukojmí v jejich rukou, ale proč... proč....se mi to stále děje.
Je to jak začarovaný kruh....šikana, nemoc, doktoři, manžel, beznaděj, už opravdu nemám sílu v tom pokračovat a bojovat s nimi, já chci jen klid....Zamračený