Život !?

13. srpna 2013 v 0:43 | Jarka |  články týdne
Zasedla jsem k počítači s tím, že Vám napíši něco o svém dosavadním životě a najednou koukám téma týdne "Život" jako by někdo chtěl abych se tomu věnovala zamyslela se co bylo a co bude dál.
Někdo se narodí a jeho život je zalitý sluncem, proplouvá životem lehce s nadhledem, vše mu vychází a na druhé straně se někdo narodí jako když si sudičky řekli tak ty dostaneš černého Petra.
Do této skupiny bohužel patřím já, život se semnou nikdy nemazlil, od malička jsem si musela cestu životem klestit sama, přicházela jedna těžká zkouška za druhou a já byla pyšná na sebe že jsem to zvládla, i když jsem byla pro ostatní aucajdr.
Jenomže když se pořád snažíte všechno zvládnout, jen aby jste uspěla, splnila očekávání, nikoho nezklamala, všem pomohla, nějak zapomenete na sebe a říkate si " kde jsem já ! " v dálce v mlze, unavená........Rozpačitý
Já vím, říká se jaký si to uděláš takový to máš, ale mě se ten život nějak vymkl z rukou, a nemohu ho znovu pořádně uchopit a najít se.
Před časem jsem hodně pracovala, dělala jsem zajímavou i náročnou práci, ale jelikož jsem velký dobrák tak jsem se stala obětí dost drsné šikany od kolegyň, které jsem se nedokázala ubránit do toho onemocněl manžel a měla jsem o něj velký strach a tak jsem byla dlouho ve stresu až jsem z toho vážně onemocněla, to velké přepínání se zvrtlo v depresivní panickou poruchu a agorafobii.
Musela jsem práci opustit, chodím na terapie, užívám léky a doufám, že někdy budu schopná chodit normálně mezi lidi, nebudu se bát s nimi mluvit, půjdu do obchodu beze strachu, že nakoupím aniž by mi bylo špatně, sednu zase do vlaku a budu si užívat jízdu....... s tím se snažím bojovat jak můžu.
Jsem 35 let vdaná, svého muže jsem vždy milovala, žili jse docela spokojeně, vychovali tři děti, jen to kazilo manželovo občasné pití, kdy byl přitom nepříjemný až agresivní, to že jsem s ním zůstavala jsem si odůvodňovala tím, že to bylo jen občas a byl jinak velmi pracovitý, pomáhal mi vždy i s domácností a byl vzorný otec.Poslední dobou je to jako horor, neustále mi organizuje život, nic nedělám dobře, jsem podle něj líná, a to se starám o domácnost o zahradu, má uvařeno, uklizeno, podle něj mám všude jen nepořádek, chodí na dvacetičtyř hodinové směny v té době neví co dělám, tak mě potom obviňuje, že si dělám co chci, že mám milence, že chodím po návštěvách a nic nedělám.
Je pravda, že těmto dnům říkám " svobodné dny " dělám ruční práce- háčkuji, pletu košíčky nebo maluji obrázky.
Přesto mi připadá, že jsem život prohrála, jako bych neměla žádnou cenu, jsem bez práce, bez příjmu, neschopná si najít kvůli nemoci jinou práci, a co nejvíc rozpadá se mi manželství pod rukama, chtěla bych zpět svého manžela, a né toho nepříjemného chlapa, který mě neustále trápí, ale jsem asi naivní co ?
ještě na závěr jedno moudro, které jsem měla ráda, i když dneska nevím jestli s ním mám souhlasit: "Život je boj, ale stojí za to"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 1:07 | Reagovat

Jarko, nejsi neschopná, to je blbost. Co se týče tvého muže, možná by bylo fajn, kdyby jste si spolu sedli a popovídali si, co koho trápí, vysvětlili si proč je to takové jaké to je. Víš, ono je totiž nejhorší, když ti dva, kteří se milovali spolu přestanou mluvit. Život je těžký sám o sobě.

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 7:27 | Reagovat

Máš pravdu, někdo jakoby proplouvá životem snadno, jiný si vše vydře. Chce to změnit úhle pohledu. Na všem lze vidět dobré. Já vím, i stokrát nic umoří i osla. A musíš vstát i po stoprvé. Kolik dovolíš lidem s Tebou lomcovat, tolik si budou k Tobě dovolovat. A trošku si věř. Jsi milující pracovitá žena, staráš se o domov i zahrádku. Tak se trošku usměj na to sluníčko, co na Tebe svítí každý den. I na něj se lidé občas mračí, a stejně vylézá. S mužem bych si sedla a vyjasnila. A dělala si na svém. Každý člověk potřebuje radosti, tak se koníčkům v pohodě věnuj. Je to Tvůj život a pokud za něj nebudeš bojovat Ty, kdo tedy?!

3 Jája Jája | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 8:42 | Reagovat

[1]: s manželem jsem se snažila již mnohokrát promlouvat,ale k ničemu to nevede,jen pořád vede svoji, chtěl by mě ovládat jako loutku a protože to tak není je zle, je mi 53let a nepotřebuji aby mě někdo vedl jak malou holčičku, chci už jen klid a pohodu nejenom pro sebe, ale i procelou mojí rodinu, kterou by také nejradši dirigoval, ale děti jsou dospělí a samostatný. :-)

4 Jája Jája | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 8:51 | Reagovat

[3]: moc ti děkuji za tvoje slova a povzbuzení, moc si toho vážím, bojuji jak můžu, nevzdávám to, hledám novou cestu a pokud jí nebude chtít manžel sdílet semnou tak má smůlu, jsem rozhodnutá už mu neustoupit a že ta facka v jeho opilosti byla poslední... ;-)

5 Květa Květa | Web | 13. srpna 2013 v 9:32 | Reagovat

Ahoj Jaruško, cením si, že jsi mne vpustila do svého soukromí. Nenáš to jednoduché, žít v obavách co zase bude, cítit se ponížená a nicotná, věčně ve stresu. Alkohol je mocná čarodějka, ničí všechno, co si člověk ve vztahu po léta vybudoval.
Myslím si, že v 53 letech nejsi ještě tak stará, aby se ti to nepodařilo změnit. Pokud to doma nevede k lepšímu, z toho manželství bych vycouvala. Myslím si, že manželovi nejsi nic dlužna. Vím, že po 35 letech společného žití to bude asi těžké, to chce dobře všechno promyslet, ale vždyť máš nárok  aspoň trochu klidně žít v pohodě.
Jaruško, to je jen můj osobní názor.
Přeju ti, abys měla štěstí ve svém rozhodování... :-)

6 Šavrda Šavrda | Web | 13. srpna 2013 v 10:15 | Reagovat

Ahoj Jaruško, když jsem si přečetla tvůj článek, bylo mi smutno. :-(
Moc ti přeji, aby jsi dokázala sebrat všechnu sílu, aby se tvůj vztah s mužem zase napravil, aby jsi dokázala bojovat s neduhy, aby jsi zase mohla být svobodná - aby jsi se nebála jezdit vlakem, mluvit s lidmi . . . Moc moc ti to přeji. :-)
A to přísloví na konci je pravdivé. Víš, i když není život lehký a mnohdy je hodně smutný, tak i přesto stojí za to žít. :-)
Jaruško, myslím na tebe. :-)

7 Jitka Jitka | Web | 13. srpna 2013 v 12:05 | Reagovat

Jaruško, otevřela jsi nám své srdíčko. Já si toho vážím a jistě i děvčata, která k tobě pravidelně chodí. Snad toho nějaký náhodný návštěvník nezneužije. Jsi dobrák od kosti a nezasloužíš si takový život. Možná by bylo dobré, kdyby děti s manželem promluvily a dali mu najevo, jak moc ti ubližuje a že se jim to nelíbí. Víš oni někteří mužští s přibývajícími lety jsou nesoudní a taky nevrlí a odnáší to většinou jejich partnerky. Bojuj, nevzdávej to, je to tvůj život a místo na slunci je pro všechny.Držím ti palce, aby jsi se na to sluníčko prodrala.

8 Máří Kosáčekm Máří Kosáčekm | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 19:06 | Reagovat

[3]:Je ti 53, jsme tedy skoro stejně staré, ale na rovinu ti řeknu, pokud s chlapem není řeč, i když jsi se snažila, a k ničemu to nevede, co tě drží. Jsi správná žena ,osvoboď se. Řekla bych mu, buď budeme žít v pohodě a nebo každý sám. Nenech se ponižovat, jsi krásná lidská bytost. Bojuj, pro sebe, své děti, vnoučata a nenech se utiskovat trýznitelem

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 21:45 | Reagovat

Jsem zde poprvé a vidím, že Ti manžel dělá ze života peklo. Řekni mu, ať se k Tobě chová "jako k cizímu člověku"! Není možný liskat cizí lidi; pokud to udělá, musí za to platit. Jsi ještě mladá a už Ti nedobré zacházení ničí zdraví a životní optimismus, strach Ti ubírá životní energii a sebevědomí. Nedá-li si říct, jdi od něho. Ať se podívá na vaše děti - taky si nedají od něho ničit svůj život. Vezmi si vzor z nich: opřou se mu a na ty si nedovolí vztahovat ruku! Ty nejsi jeho majetek, a pokud se chce opíjet, ať je sám s hospodou. Držím Ti palce - ať chodí k psychiatrovi on, Ty cítíš i žiješ plodně, neboj se. Proč by ses měla bát života a lidí Ty? Ať se bojí Tvůj nerudný mrťafa... ;-)

10 valin valin | Web | 18. srpna 2013 v 22:10 | Reagovat

Pokud bych ti mohla poradit, zkus na sebe změnit náhled, myslím, že sama sebe nemáš ráda. Každý člověk má svou hodnotu a ty jsi určitě moc hodná a obětavá pro ostatní. Měla bys vytyčit jasná pravidla, kam až dovolíš, aby se tvůj muž vzhledem k tobě roztahoval. Když tohle nastavení vyjde opravdu z tvého přesvědčení, leccos se může změnit k lepšímu. Je to těžké, ale jde to a pamatuj, že někdy méně je více. Tím myslím péči o někoho, kdo si ji vůbec nezaslouží. Snaž se si nenechat ubližovat. I malý cíl je cíl a splnění malého cíle člověka povzbudí. ;-)

11 JM JM | 21. srpna 2013 v 1:32 | Reagovat

Nemá náhodou ten váš strach z toho, abyste mu neodešla?
Proto z vás dělá tu neschopnou a zatím se mu to zřejmě dařilo. Je si totiž vědom vaší ekonomické závisloti na něm.
Domáci práce mnozí mužové považují za samozřejmost.

12 Hanka Hanka | 21. srpna 2013 v 19:37 | Reagovat

Dobrý den, občas sem zajdu a to je dost závažný článek. Zamýšlela jsem se, co napsat... Mnohé tu bylo řečeno výše, nechci se opakovat. Ale hlavně, udělat si takovou "životní inventuru", pořádně promyslet co je pro, co proti... Přiznat si a na rovinu říci i to, co je nepříjemné, i pro vás. Přiznejte si, většinu svého života jste prožila s alkoholikem, i když píšete, že pije nárazově. K tomu je agresivní. To není výjimka, prostě jste obětí domácího násilí. Naštěstí tohle neznám z vlastní zkušenosti, dost jsem o tom četla. Většinou jsou obětí ženy, muži se cítí silní, ale protože jsou ve své podstatě slaboši, nikde jinde si nedovolí tohle prezentovat, protože by se se zlou potázali. Navenek vystupují jako milující manželé, vše OK... Možná ten váš to zažil i doma u svých rodičů (teď nechci nikoho urazit a o mrtvých jen dobře), ale bývá to tak, že v mnohém opakujeme, aniž chceme, chování svých rodičů. Možná to doma viděl a také jeho mamka si nestěžovala, ale vše trpěla... Protože se to přece nehodilo. A možná to váš muž bral jako normál, že takhle se přece chová správný chlap, že doma má pevnou ruku. Tady jste udělala první chybu, že při první ráně jste vlastně nic nedělala, protože... byly malé děti, co když je to "moje" vina, co by tomu někdo jiný řekl... A váš muž si na to prostě zvykl. Kde by si na veřejnosti tohle mohl dovolit, v práci jistě ne. Takže si vlastně vybíjel nějaký vztek (možná sám na sebe má zlost) a byl si jistý, že vy jste ta, která si to nechá líbit. On si zvykl na tu jistotu. Ale bez vás by byl nula, skončil by někde ve špíně, copak on by byl schopen zvládnout tolik práce jako vy?? Ne, on potřebuje léčbu, ale možná by tam nešel. On si byl jistý, že vy VŽDY obstaráte domácnost, zajistíte děti, že když přijde, dostane oběd, bude uklizeno, vy obstaráte dům, zahradu... On má vypráno, navařeno, vyžehleno, nakoupeno... co ještě? Ale kde je podstata věci? Ekonomická závislost, kvůli tomu hodně žen tohle podstupuje. Vám je 53, jste podle dnešního měřítka vlastně mladá žena, vždyť se prodlužuje odchod do důchodu, brzy budou ženy normálně pracovat do 60 i déle... Máte před sebou ještě asi třetinu života... Co s tím? Nechat si to dál líbit a spoléhat, že on se změní a že to "nějak" přežijete? Přiznejte si, možná nepříjemnou, pravdu: Jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš... Ne, váš muž se sám od sebe nezmění, jedině snad pod vlivem nějaké vážnější nemoci (což mu nepřeji), ale jinak sám od sebe ne. On totiž jede v zajetých kolejích a spoléhá na to, že ani vy nic nepodniknete, když jste tolik let trpěla. Ano, je to krutá pravda. Navíc, vaši chorobu možná způsobil hlavně on, jistě, možná by něco bylo, ale on se na vás podepsal. Jen si to přiznejte. Takže, co s tím? Uvážit, jestli ještě čtvrt století budete tohle snášet dál, nebo žít, možná skromněji, ale ne s tyranem. Možná to sama nevyřešíte, možná se část rodiny přidá na jeho stranu, s tím musíte počítat. Za chyby se platí, vy jste udělala chybu, že jste něco nepodnikla dříve. Ale to už nevrátíte. Když vás uhodil, měla jste mu možná taky jednu vrazit, nebo něco podniknout, znám takový případ. On si je prostě jistý, že vy si necháte všechno líbit.... Tady vám ženy napsaly dost názorů a myšlenek, je to dobré, ale zamyslet se je jedna věc, jednat - je daleko těžší. Tohle je už na vás. Přeji vám hodně sil, nejen fyzických, ale i psychických. Hodně štěstí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.