Srpen 2013

tak trochu potěšení.....

13. srpna 2013 v 9:31 | Jarka
Dnedka z jiného soudku, abych nebyla nevděčná i krásné věci mám kolem sebe, nejvíc potěšení mám se svojí vnučkou Haničkou, dělá mi radost, ve škole měla vyznamenání a když je mi špatně stará se o mě jak o miminko.
Hanička je ta větší a ta malá je sousedů Květuška
..a další velká láska je moje krásná zahrádka, kvete jako o život....Usmívající se
muškáty kam se podíváš..
bohyšky na skalečkách a u rybníčků také krása...

no a nedávno jsem Vám ukazovala fotečku motýlýho keříku /budlea/ a slíbila jsem ukázat květ tak tady je....

a to je zatím všechno, letošní moje růžičky a hortenzie nechám na později stojí za to.

KRÁSNÝ DEN Usmívající seLíbající

Život !?

13. srpna 2013 v 0:43 | Jarka |  články týdne
Zasedla jsem k počítači s tím, že Vám napíši něco o svém dosavadním životě a najednou koukám téma týdne "Život" jako by někdo chtěl abych se tomu věnovala zamyslela se co bylo a co bude dál.
Někdo se narodí a jeho život je zalitý sluncem, proplouvá životem lehce s nadhledem, vše mu vychází a na druhé straně se někdo narodí jako když si sudičky řekli tak ty dostaneš černého Petra.
Do této skupiny bohužel patřím já, život se semnou nikdy nemazlil, od malička jsem si musela cestu životem klestit sama, přicházela jedna těžká zkouška za druhou a já byla pyšná na sebe že jsem to zvládla, i když jsem byla pro ostatní aucajdr.
Jenomže když se pořád snažíte všechno zvládnout, jen aby jste uspěla, splnila očekávání, nikoho nezklamala, všem pomohla, nějak zapomenete na sebe a říkate si " kde jsem já ! " v dálce v mlze, unavená........Rozpačitý
Já vím, říká se jaký si to uděláš takový to máš, ale mě se ten život nějak vymkl z rukou, a nemohu ho znovu pořádně uchopit a najít se.
Před časem jsem hodně pracovala, dělala jsem zajímavou i náročnou práci, ale jelikož jsem velký dobrák tak jsem se stala obětí dost drsné šikany od kolegyň, které jsem se nedokázala ubránit do toho onemocněl manžel a měla jsem o něj velký strach a tak jsem byla dlouho ve stresu až jsem z toho vážně onemocněla, to velké přepínání se zvrtlo v depresivní panickou poruchu a agorafobii.
Musela jsem práci opustit, chodím na terapie, užívám léky a doufám, že někdy budu schopná chodit normálně mezi lidi, nebudu se bát s nimi mluvit, půjdu do obchodu beze strachu, že nakoupím aniž by mi bylo špatně, sednu zase do vlaku a budu si užívat jízdu....... s tím se snažím bojovat jak můžu.
Jsem 35 let vdaná, svého muže jsem vždy milovala, žili jse docela spokojeně, vychovali tři děti, jen to kazilo manželovo občasné pití, kdy byl přitom nepříjemný až agresivní, to že jsem s ním zůstavala jsem si odůvodňovala tím, že to bylo jen občas a byl jinak velmi pracovitý, pomáhal mi vždy i s domácností a byl vzorný otec.Poslední dobou je to jako horor, neustále mi organizuje život, nic nedělám dobře, jsem podle něj líná, a to se starám o domácnost o zahradu, má uvařeno, uklizeno, podle něj mám všude jen nepořádek, chodí na dvacetičtyř hodinové směny v té době neví co dělám, tak mě potom obviňuje, že si dělám co chci, že mám milence, že chodím po návštěvách a nic nedělám.
Je pravda, že těmto dnům říkám " svobodné dny " dělám ruční práce- háčkuji, pletu košíčky nebo maluji obrázky.
Přesto mi připadá, že jsem život prohrála, jako bych neměla žádnou cenu, jsem bez práce, bez příjmu, neschopná si najít kvůli nemoci jinou práci, a co nejvíc rozpadá se mi manželství pod rukama, chtěla bych zpět svého manžela, a né toho nepříjemného chlapa, který mě neustále trápí, ale jsem asi naivní co ?
ještě na závěr jedno moudro, které jsem měla ráda, i když dneska nevím jestli s ním mám souhlasit: "Život je boj, ale stojí za to"