nevím jak to napsat...

2. června 2013 v 13:22 | Jarka
Život přináší člověku nové a nové překvapení, co je mi platné, že mi už dva roky říkají "Hoď všechny starosti za hlavu a mysly hlavně na sebe" ale jak to udělat, odstěhovat se na samotu nebo zahrabat pod zem?
Mám plnou hlavu starostí o svojí mamku, tento týden jí poslala lékařka do Prahy na vyšetření srdce, už první chyba byla, že jí napsala dvě vyšetření na jeden den, první proběhlo dobře s upozorněním, že pacientka má velice slabé žíly tak pan dortor rozhodl, že vyšetření udělá přes ruku , kterou jí pořádně zmordoval, ale navíc ještě mamka během vyšetření dvakrát zkolabovala a musela být kříšená elektrošoky, z docela banálního vyšetření byla málem tragédie, ona musela zůstat na jipu a začal se o ní starat úplně jiný lékař, protože ten co mamku vyšetřoval na jip nesmí kvůli jiné pacientce, které při tomto vyšetření přivodil infarkt, té se nesmí ukázat na očích....Nerozhodný
Ach to naše zdravotnictví.....Zamračený
Navíc byla chyba v tom, že dostala dvě narkozy v jednom dni, sice slabší ale vzhledem k tomu, že je po dvou mrtvicích a nemohla v tom případě mluvit, ani se sama svléknout, vysprchovat a nikdo jí tam nechtěl ani pomoci, píšu o tom a tečou mi slzy i nad mojí neschopností, že jí nemohu pomoci já, mám sama velký problém trpím agorafobii a lidi a čekárny, stres to by křísily i mě a nebyla bych tam nic platná......Rozpačitý
Nezlob te se že Vám píši takové smutné věci, ale mám toho plnou hlavu a potřebovala jsem to trošičku dostat ven....Usmívající se

Za to že čtete tyto moje stesky Vám pošlu trochu potěšení, byla jsem fotit na zahrádce, mezi deštěm, už konečně vykvetly žluté vodní kosatce...Mrkající

muškátky se snaží i přes tu zimu.....Mrkající

ale orchideje kvetou jako o závod....Smějící se

no a fialkám se taky docela daří...

KRÁSNÉ NEDĚLNÍ ODPOLEDNE Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarmila* Jarmila* | Web | 2. června 2013 v 13:35 | Reagovat

Jaruško, tvoje problémy nejsou malé. Strach o maminku a tvoje psychika. Tvé potíže nejdou řešit slovy: "Hoď to za hlavu!" To mohou říct jen lidé, kteří nic takového nezažili.
Alespoň, že máš trochu radosti ze zahrádky a z kytiček doma. Pěkně ti všechny kvetou. :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 2. června 2013 v 13:48 | Reagovat

Máš starostí až nad hlavu. Sama by jsi potřebovala, aby Tě někdo vyslechl, poradil, pohladil. Teď musíš být hodně statečná. Starost o maminku, když nemůžeš více pomoci, je psychicky hodně náročná. Držím palečky při všech nesnázích! :-)

3 Květa Květa | Web | 2. června 2013 v 14:45 | Reagovat

Jaruško, nejhorší je ta bezmoc, že nemůžeš pomoci a můžeš jen sledovat situaci. Musíš doufat, že všechno dopadne dobře, že doktoři udělají všechno tak, jak mají, nebudou se mýlit a budou poctivě vykonávat svoje poslání.
Držím pěsti, aby se mamince dařilo dobře..... :-)

4 Jitka Jitka | E-mail | Web | 2. června 2013 v 14:57 | Reagovat

Jaruško, je to stresující situace a Tobě neprospěje. Věř, že doktoři udělají vše, co bude v jejich silách, i když vím, že když naraziš na neschopného "Cvacha", nic s tím nenaděláš. Držím palce Tobě i mamince.

5 Šavrda Šavrda | Web | 2. června 2013 v 15:12 | Reagovat

Jaruško, vůbec se neomlouvej. Je mi smutno, kam to naše zdravotnictví spěje. :-(
Držím tvé mamince pěsti, aby vše dobře dopadlo - je to těžké, vím, ale musíš věřit, že mamince pomůžou. :-)

Kytičky ti rostou jedna báseň a orchidejím se hold u tebe líbí. ;-)

6 Ježurka Ježurka | Web | 2. června 2013 v 18:59 | Reagovat

Jaruško, já Ti rozumím. Strach o maminku znám, dnes, když jsem jí volala, tak si taky stěžovala, že jí není dobře, že už to jde ke konci, že už tady dlouho nebude. Jasný, má hodně roků, ale takhle? V nemocnici už s ní nikdy nic nedělají, vše se svádí na stáří. Přeji Tvé mamince ať je zase dobře a tím i Tobě! Hlavně zdravíčko!

7 :)) :)) | 2. června 2013 v 21:42 | Reagovat
8 Janka Janka | Web | 2. června 2013 v 23:17 | Reagovat

Kytičky máš moc pěkné. Zvláště se mi líbí ty poslední modrobílé fialky. Jsou úžasné.
Je to hrozné, když člověk nemůže pomoci tomu, koho má rád a je odkázaný na to, co s ním udělají druzí. Také už to mám za sebou a nerada na to vzpomínám. Plně s tebou cítím. :-)

9 valin valin | Web | 4. června 2013 v 21:21 | Reagovat

Život nám mnohdy připravuje velmi krušné chvíle. Chtěla bych tě napsat něco moc hezkého a povzbudivého, ale nenacházím slova. Vím, že to co prožíváš, je moc těžké, tyhle situace, kdy se člověk cítí bezmocný, jsou zlé. Vím o čem píšu, věř mi..
Máš krásné květiny..je to přece jenom trochu radosti...

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. června 2013 v 0:05 | Reagovat

Znám pocit bezmoci, když nelze pomoci.
Kolik večerů jsem jako dítě proplakala,
však maminky se nakonec nedočkala.
Nejde říkat, že tobě se to neděje,
ale věř, že neumírá naděje.
Doktor některý snad dobrý není,
druhý pečlivý snad k dobrému vše změní.
Neplač, u svých krásných kytek hledej útěchu,
věř, že maminka se brzy vrátí domů,
k tobě, pod vaši střechu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.